19.05.2018, kategorie: Aktuality

Istambulská úmluva

Dne 2. května 2016 podepsala Česká republika tzv. Istanbulskou úmluvu. Nezbytná ratifikace českým
Parlamentem má proběhnout do poloviny letošního roku Jde o právní dokument vyšší právní síly než
je národní legislativa. Proto je mu potřeba věnovat ze strany zákonodárců přiměřenou pozornost.
Pro křesťany je deklarovaný cíl této Úmluvy rovněž velmi závažný: prevence a potírání násilí vůči
ženám a domácího násilí. Jádro rozporuplné diskuse není proto ve zpochybňování důležitosti
potírání násilí, ale o hledání odpovědi na otázku, zda znění Úmluvy neobsahuje vedle snahy o
potírání násilí ještě jiný záměr. Legitimizovat nový způsob chápání muže a ženy a jejich úkolu ve
společnosti a dokonce nepřijetí tohoto způsobu chápání sankcionizovat. Konkrétněji: zda se
dosavadní, všeobecně uznávaná, nezbytnost spolupráce muže a ženy při plození, rození a výchově
dětí nezačíná nahrazovat individualistickým, tedy pouze na vlastním rozhodnutí závislým, pojetím
rolí a tím i životních úkolů.
V současné době se s tímto problémem potýkají diskuse na téma:
- umělého oplodnění žen bez souhlasu či dokonce známosti otce,
- náhradního mateřství, které má umožnit „narození dítěte“ stejnopohlavnímu páru,
- potřebnosti toho, aby dítě znalo svého biologického otce i matku a mohlo s nimi navázat jedinečný
vztah,
- potřebnosti dostatečné individuální péče o dítě rodiči, optimálně matkou a otcem, kdy matka i otec
mají svoje nezaměnitelné a nenahraditelné role,
Nebo když se jedná o:
- snahy či profesní existenci ohrožující tlak na potlačení jakékoliv diskuse či výzkumů v oblasti
společenských věd, které by objasňovaly problematiku genderu z jiné, než genderovými odborníky a
odbornicemi prezentované, strany,
- velké finanční podpory gendermainstreamingu a na něj zacílených projektů, kdy současně na jinak
zacílené projekty žádnou finanční podporu získat nelze (doporučuji vyhledat si heslo „mainstreaming“
a „gender mainstreaming“).
Jaké formulace vzbuzují obavy?
V textu Úmluvy nedostatečně definovaný pojem genderu, kdy chybí vysvětlení toho, kdo je
považován za muže či ženu, dále bez dalšího vysvětlení použitý pojem genderového stereotypu či
genderové identity. Tyto nedostatky dávají, na základě dosavadních zkušeností, důvod k obavám ze
ztráty společenského konsenzu o vzájemně očekávatelných rolích a tím i podmínkách spolupráce
mezi mužem a ženou. Jinými slovy je zde obava, že Úmluva přispěje jakožto dokument vysoké
právní síly k posílení destability osvědčených, nikoli ponižujících, mechanismů párového života a
tlaku na znemožnění výchovy k nim.

https://www.youtube.com/watch?v=a23GxSY9Jp4&t=426s

Společný list biskupů českých a moravských diecézí
ke schvalování tzv. Istanbulské úmluvy
(přečtěte při bohoslužbách v neděli 13. května 2018)

Drazí bratři a sestry,
v Knize Genesis čteme: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl
obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ 1 Lidské pokolení, které je od počátku
povoláno k existenci jako muž a žena, korunuje celé dílo stvoření. Stvořitel svěřuje vládu
nad zemí lidskému pokolení, všem lidem, všem mužům a všem ženám, kteří odvozují svou
důstojnost a své povolání ze společného počátku. 2 Muž a žena jsou tedy odlišní, ale stejní
ve své důstojnosti, a tento přirozený řád člověk zakouší od počátku věků, stejně jako touhu
po vztahovosti.
Podle Božího záměru panuje mezi mužem a ženou od počátku přátelství, jsou si vzájemně
oporou, nestojí proti sobě, ale spolu v nejtěsnějším společenství ve všech rozměrech své
bytosti: jsou jedno tělo a jedna duše a jejich vzájemný vztah je odrazem Boží lásky
k člověku. Společně Bůh muži a ženě svěřil úkol: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ 3
Toto přátelství mezi lidmi bylo narušeno prvotním hříchem obou biblických prarodičů.
Jedním z projevů tohoto narušení je i násilí, které je důsledkem hříchu.
Jakékoli násilí vůči člověku je z tohoto pohledu narušením všeobecně lidských
i křesťanských hodnot, těch hodnot, z kterých vyrůstá nejen evropská civilizace, ale
i principy lidských práv. Jedním ze zvláště zavrženíhodných forem násilí je násilí na
ženách, dětech a dalších zranitelných osobách, zvláště tehdy, pokud se děje v prostředí
rodiny a domácnosti. Křesťanské tradici je vlastní úcta k ženě, která vychází
z její nezastupitelné role při předávání života a v nejvyšší míře se uskutečňuje v obrazu
Bohorodičky, skrze kterou byl světu dán Spasitel. Díky tomu křesťanská evropská kultura
prošla vývojem, jehož ovocem je zásada zvýšené ochrany žen v nebezpečných situacích
a další formy rytířského chování vůči ženám. Můžeme to pozorovat ve společenském
chování, kdy etiketa považuje ženu za společensky výše postavenou. Tyto společenské
vzorce předávají rodiče ve výchově svým dětem. Rodina je tak první a základní školou
sociálního chování: jako společenství lásky nalézá v sebeodevzdání zákon, který ji vede
a umožňuje jí růst. 4 I z hlediska těchto společenských hodnot je násilí na ženě zásadně
nepřijatelné.
Jakkoli je tedy třeba principiálně vítat všechny snahy o prevenci a potírání násilí vůči ženám
a domácího násilí, nesmí se tak dít na úkor zastínění a zpochybnění přirozeného řádu.
V posledních letech se objevují snahy spolu s řešením problému násilí na ženách nastolit
i nový pohled na roli člověka, který je ale neslučitelný s přirozeným zákonem, zdravým
rozumem a křesťanskou zkušeností.
1 Gn 1,27.
2 Mulieris dignitatem 6.
3 Gn 1,28.
4 Familiaris consortio 37.

Jsme přesvědčeni, že tímto směrem se nešťastně vydává i takzvaná Istanbulská úmluva,
která staví muže a ženu do zásadní opozice a veškeré chování vůči ženám chce vidět jen
ve světle historicky nerovného poměru sil mezi muži a ženami. Tato mezinárodní úmluva,
jejíž ratifikace bude v nejbližší době projednávána v Parlamentu ČR, stejně jako v dalších
evropských zemích, vytváří svým širokým pojetím genderové identity, které není
zakořeněné v přirozeném řádu, prostor pro zpochybnění základních společenských
daností. S tímto trendem nesouhlasíme a nepřejeme si, aby ratifikací Istanbulské úmluvy
bylo ohrožujícím způsobem zasaženo do života státu a jeho institucí, zvláště škol, ale i do
života rodin a jednotlivců.
Vyvstává otázka, co v této situaci můžeme a máme jako křesťané – a to napříč konfesemi –
dělat. V první řadě nezapomínat na přirozený řád stvoření, které muže a ženu nestaví proti
sobě, ale vidí v nich dvě bytosti, které se vzájemně doplňují a teprve spolu vytváří Bohem
zamýšlenou jednotu. Je nám také uloženo uvádět tento řád do každodenního života. Při
vědomí, že Bůh může napravit i to, co se zdá být nevratně poškozováno, nezapomínejme
na modlitbu za ochranu přirozeného lidství, ochranu principu lásky, soudržnosti a harmonie,
včetně harmonie mezi mužem a ženou. Zároveň v modlitbě pamatujme i na ty, na jejichž
odpovědnosti leží politické rozhodnutí ve věci Istanbulské úmluvy, aby rozhodovali ve
shodě se svým svědomím a přirozeným zákonem.

K tomu vám ze srdce žehnají

čeští a moravští biskupové

 
 
Nahoru